Turecký premiér Recep Tayip Erdogan je nepochybně charismatická osobnost. Bohužel, většina demokraticky zvolených charismatických lídrů má tendenci se domnívat, že podpora mas, které vděčí za svou pozici, je ničím nepodmíněná a věčná.

Tito političtí vůdci též většinou – pro případ, že by ona podpora nebyla až tak úplně nepodmíněná – po počáteční konsolidaci své pozice zavedou určitou dávku autokracie do systému vládnutí. Někteří z nich – jako turecký premiér – věří, že většina hlasů, kterou získali v demokratických volbách, jim dává plné právo neomezeně rozhodovat a určovat, co je dobré pro všechny občany.

Jinak řečeno, na další rozhodování po volbách nepotřebují dostatečný společenský konsenzus. Diskuse se jim zdá zbytečná.

Nedostatek společenského konsenzu je přesně to, co způsobilo v Turecku současnou “městskou vzpouru“. Zkrátka, značné části tureckých občanů začalo lézt pořádně na nervy, že turecký premiér činil rozhodnutí - od zahraniční politiky přes konzumaci alkoholu až po urbanistické plánování města Istanbul - bez předešlé diskuse. Co víc: tvrdil, že jeho rozhodnutí mají neodvolatelnou platnost.

Pár stovek lidí pokojně demonstrovalo proti výstavbě obchodního centra tam, kde byl několik roků park a na jejich rozehnání nepomohla ani nepřiměřená policejní síla. Primátor Istanbulu Kadir Topbaş se omluvil a řekl, že plán město změní dle vůle lidu. Náměstek premiéra Bulent Arinc se rovněž vyjádřil v podobném duchu, tedy že se park ponechá v původním stavu a výstavba se zruší. Jenže Erdogan vystoupil s prohlášením, že se na rozhodnutí nic nemění, stromy se pokácejí a park se přestaví přesně tak, jak se plánovalo. Právě toto prohlášení, premiérova neochota diskutovat i poslouchat, spolu s arogantním a agresivním přístupem policie, pobouřilo lidi tak, že se počet demonstrantů zněkolikanásobil.

Premiér vzal situaci do svých rukou, nazval všechny konzumenty alkoholu alkoholiky a sociální média chorobou společnosti, v důsledku čehož se počet demonstrantů v Istanbulu zvýšil na milion a demonstrace se rozšířily do dalších tureckých měst. Někteří demonstranti si otevírali pivo a na lahve psali „Turecká republika“. Twitter zaznamenal rekordy.

Jenže Erdogan pohrozil všem, kteří s ním nesouhlasí, že přivede „svých 50 %“, kteří ještě sedí doma, aby ukázali nespokojeným, kdo v Turecku vládne. V tomto momentě se situace stala opravdu nebezpečnou. Premiér, který tvrdí, že může zmobilizovat padesát procent obyvatel proti druhým padesáti procentům, vyvolává skutečné obavy. To byl také moment, kdy se demonstrace staly osobní záležitostí mezi demonstrujícími a premiérem.

Ve starší i novodobé historii je mnoho učebnicových příkladů, charismatických lídrů, kteří nezhodnotili situaci sebekriticky. Naštěstí, turecký prezident Abdullah Gül a náměstek premiéra Bulent Arinc se snaží o uklidnění situace a dosažení konsenzu.

Doufejme, že úterní projev, ve kterém Erdoganův náměstek Arinc projevil značnou dávku státnickosti, demonstranty přesvědčí a jeho přiznání chyby a omluva za použití nepřiměřené brutální síly policií zaberou dříve, než se demonstrace stanou úrodnou půdou pro provokace různých radikálních skupin.

 

Další informace a souvislosti:

Přímá svědectví demonstrantů a obyvatel Istanbulu publikované na HNDialog - ZDE

Blog Jakuba Fajnora z Ankary - Proč se české televize nezajímají, co se v Turecku děje?

BBC: The hopes that blaze in Istanbul

Guardian: The view from Taksim Square: why is Turkey now in turmoil?